Historie se děsí paradoxu - 3. část

29. července 2012 v 22:40 | Sarianne |  Povídky

Vběhla přízraku rovnou do rány. Na poslední chvíli stočil meč stranou a v rychlosti ji popadl do náručí. Náhle sebou křečovitě trhla a z pootevřených úst jí unikl jen tichý sten. Za ní stál mladý Raziel se zkrvavenou rukou, na kterou mu stékala další krev z násadných hrotů. Ve druhé stále svíral meč, jehož polovina mizela v dívčině hrudi.
Démon se vrátil vyděšeným pohledem k andělovi. Z jejích neslyšně se pohybujících rtů stékal drobný pramínek rudé krve. Zašeptala:,,Vrať životy, prosím. Zachraň je… a vysvětli jim, co se stalo… aby … aby nezačali další životy brát.´´


To už se hluk, křik a nárazy čehosi za bránami ozývaly opravdu hlasitě. Brzy se dostanou dovnitř.
Dívce klesla víčka. Pomalu se celé její tělo uvolnilo a začalo zářit. Postupně se změnila v množství drobných světelných bodů, jenž se začaly ovíjet okolo mladíkova dlouhého meče. Krev z něj zmizela stejně jako z bodců a jeho ruky. Stala se součástí toho zářivého víru. Zmatený Sarafin se snažil jílec meče pustit, ale ruka nechtěla povolit pevný stisk. Světélka se změnila během mžiknutí oka v ohnivé plameny, jenž v jediném záblesku pohltili jeho tělo a zmizeli. Raziel-démon nestihl ani ucuknout.
A tak znovu, tentokrát jeho mladší já, pocítil Raziel Poznání. Jeho popálené tělo kleslo k zemi. Tvář byla uchráněná před nejhorším, zlaté oči ronily slzy. Viděl vše. Co by se z něj stalo. A litoval. Místo pomoci, kterou toužil dát, by rozséval pouze smrt a zlo. Stal by se démonem, tím, který se nad ním nyní sklání,… ne, on tím démonem je, už to ví.
,,Odpusť.´´ zaševelil Sarafanův hlas ,,Byl jsem… slepý a… povýšený.´´
Raziel sklánící se nad vlastním umírajícím já na znamení souhlasu pouze zavřel oči a lehce kývl hlavou. Slov nebylo třeba.
,,Mám ukončit tvé trápení?´´ zeptal se následně, nevšímaje si hluku ze zablokovaných chodeb. Nevzdají se, dokud se sem nedostanou.
Mladík nemohl odpovědět, jen lehce souhlasně pohnul hlavou. Zranění mu musela působit nezměrnou bolest. Raziel pozvedl svou štíhlou čepel. A s posledním vypětím ukončil jeho agonii. Mladík na vteřinu ztuhl, vzápětí se mu na tváři objevil pokojný výraz.
Raziel ve chvíli, kdy si meč bral další život, povolil všechna pouta držící násilím brány.
Žádná euforie. Žádný pocit vítězství.

- - - - -

Sarafini vtrhli dovnitř a spatřili nehybného démona zhrouceného na svém meči, jenž vězel v hrudi jejich bratra. Mezi nimi byli i Razitelovi přátelé. Kilien okamžitě popadl luk a poslal netečnému přízraku jeden z šípů, dříve než ho mohl někdo zastavit. Jeho přesná muška neselhala. Střela Raziela odhodila ke stěně. Proklála mu rameno těsně pod klíční kostí.
,,DOST!´´ zařval kdosi ,,PŘESTAŇTE!´´
Byl to Turel. Prodíral si cestu nyní ztuhlým davem. Pohlédl na celou scénu smrti, pak se dotkl meče tyčícího se v prostoru, jako kříž nad hrobem, uchopil jej a snadno vytáhl. Věnoval ještě jeden pohled padlému příteli a přešel až ke schoulenému přízraku. Poklekl a upřel na něj pohled hlubokých, rozvážných, hnědých očí.
,,Víš komu tento meč patří, démone?´´ zeptal se tiše. Pokud byste ho neznali, nepostřehli byste hluboký zármutek v jeho hlase. Ale Raziel ho znal. Sklopeným zrakem pohlédl nejprve na zbraň a pak ho zvedl k příteli, nevšímaje si stupňující se bolesti.
,,Ano, vím. Mně.´´
Turel úlekem nejdříve ucouvl. Poznával ty jantarové oči, ještě před hodinou se na něj bezstarostně smály. Ale tyhle byly poznamenány roky utrpení.
,,Vím, co se ze mě stalo. Jen se dobře podívej, Tureli, co ze mě udělala služba krvežíznivému srdci a Sarafinům.´´ pokračoval Raziel, zatímco ho přítel popadl za ramena.
,,A dívej se dobře. Zachraň ostatní před tímhle, stejně jako všechna stvoření temnot, jak jim říkáte. Oni nejsou tím, proti čemu byste měli bojovat. Nejsou zase tak odlišní.´´
Turel na něj upíral zmatené oči.
,,Jak jen…? Nikdy v tobě nic zlého nebylo.´´ ptal se s nyní slyšitelným smutkem.
,,Nic jiného jsme od mala neznali.´´ odpověděl raněný druh těžce ,,Ale vy už teď víte, tak využijte možnosti pro mír a život,… příteli.´´
Mezitím se snažil Turel přivolat z davu, držícího se v uctivé vzdálenosti, ostatní čtyři společníky. Než však stačili přijít, vystoupil vysoký štíhlý mladík s hubenou tváří, tmavými vlasy a chladnýma fialovýma očima, a ztichlou halou se rozlehl podezřívavý hlas.
,,Děje se snad něco, Tureli?´´ ptal se. Tón, jakým mluvil, se stával stále více hněvivým a popuzeným. ,,Vlastně… proč se bavíš s tím démonem, s tím zplozencem temnot. Není nic víc, jen pouhým červem a svou přítomností špiní chrám spravedlnosti!´´ teď už křičel.
,,Drž hubu, Joelime!´´ zařval v odpověď jinak rozvážný a klidný Turel. Hnědé oči metaly blesky ,,Není to tvá věc!´´
,,Že není?´´ mladík se neustále přibližoval ,,Že není?!´´ zopakoval, když stál přímo u Turela a vzájemně si vyměňovali zuřivé pohledy.
,,Ne, to tedy není!´´ zahřímal mohutný Sarafin.
,,Je povinností nás všech vyhladit tuhle nákazu z povrchu zemského! Je to naše povinnost!´´ na chvíli se zarazil ,,Zrádče! Jsi zrádce, Tureli!´´
Davem to zašumělo.
,,Jak se odvažuješ!´´ bránil bratra Hazar, jenž strhl celou čtveřici a rozpoutala se prudká hádka. Rozptýlené pozornosti Joelim plně využil. Proklouzl mezi raněného démona a Sarafiny, kteří jej chránili. Deros si ho všiml, ale bylo již pozdě. Joelim tasil dlouhý meč a zaútočil na napolo ležícího Raziela. Neminul. Stejně jako Deros, který ho v zápětí srazil přesně mířenou ranou k zemi.
Razitelovi připadalo vše podivně pomalé. Sarafini prudce gestikulující v zuřivé hádce. Jeden z nich, jenž se k němu blížil s tasenou zbraní… a pak spalující bolest v hrudi, která stejně rychle jako začala, taky pohasla.
Turel vyděšeně a se zármutkem pozoroval přítele, jak pomalu klesá k zemi s hlubokou sečnou ranou v hrudníku. Ještě než se Razitelovo tělo dotklo země, jantarové oči nyní plné klidu a úlevy mu pohled oplatily. A tak podruhé dnes viděl přítele umírat. Avšak ten poslední pohled mu přinesl útěchu. Teď byl Raziel volný, zbavil se břímě, bolesti a utrpení. Jeho tělo se podobně jako andělino změnilo v oslňující, stříbřité body světla a vítr volně proudící Křižovatkou je rozehnal nocí do dáli.

- - - -

Jakmile skončilo všechno hašteření, povyk a shon, připravil se Razitelův pohřeb se všemi poctami jaké si mladičký, právě jmenovaný Sarafin zasloužil.
Turel vše řekl přátelům a následně všichni, k údivu představených, vystoupili z řádu. Toulali se kraji a snažili se navázat kontakt s tvory temnot, jak je nazýval lid, a uzavřít s nimi cenný mír. Což se jim po čase podařilo i přes některé hlasité protesty. Byl tedy smluveno příměří a spojenectví. Přesto, tato aliance byla velmi křehká a stačilo málo, aby padla do prachu a byla pošlapána.
A jaký byl další osud pěti bývalých Sarafinů -přátel lidí, ´démonů´ a aliance? To nikdo neví. Toto tajemství si odnesl vítr z plání, stejně jako Andělu Historie a zlatookého Raziela.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Margit | E-mail | 30. července 2012 v 18:31 | Reagovat

Prima,bude ještě něco ?Má to nějaké pokračování?Nebo tu budeš publikovat ještě něco podobného ? Majko, byl to dobrý nápad :-D,děkuju :-).

2 maianne | 30. července 2012 v 19:08 | Reagovat

[1]: Margit, určitě. Autorem je Sarianne (má dcera :-) ) a toto je její prvotina. Ona toho má už hodně, většinou povídky, ale zatím mi je nechce dát číst. Tak ji postupně zpracovávám :-D. A já bych tu také chtěla publikovat své příběhy, jen musím aspoň některým povídkám, které zatím nosím z větší části v hlavě dát finální podobu.
Byla bych ráda, kdyby se připojili další. Uvidíme, koho tento nápad osloví a bude se chtít také podělit. :-D

3 Eďa | 31. července 2012 v 21:52 | Reagovat

Dcera má skvělou fantazii, budu se těšit na další, dobře se mi to četlo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama